Blog

Tento týden jsme se synem (5 let) jeli na výlet do Bratislavy. Díky tomu jsem si uvědomil, jak velkou roli při našem rozhodování hraje zvyk, automatismy a předchozí zkušenost. Volíme známé možnosti. Spokojíme se s tím, že jsou dostatečně dobré, tj. přijatelné. Hlavně že nemusíme přemýšlet. Ale jak jsem k tomu všemu vlastně dospěl?

Cesta vlakem s dítětem

Cíl cesty byl jasný: Bratislava. Výchozí stanice Praha. A pozor: jako bonus půldenní zastávka v Olomouci. Ta byla pracovní. Takže představa již tak dost unuděného synka a trasy, která nás po jednání měla čekat, mne děsila. Úkol zněl jasně: vše vymyslet tak, aby se synek nenudil (tzn. neprudil). Vlaky jsem proto různě kombinoval, a volil ty, které nabízí zábavu pro děti. Řečí syna jsme jeli černým, modrým a žlutým vláčkem. Všechny nabízely funkční wifi. A to je skvělá zpráva pro všechny, kteří nejsou neúnavní vypravěči a  bývají nervózní u sté otázky: „kdy už tam budem?“. Díky wifi za vás spoustu zábavy vyřeší YouTube. Těm obzvláště vyčerpaným rodičům radím mít připravenou i offline zábavu. Zejména na trase: Česká Třebová – Zábřeh na Moravě a Brno – Česká Třebová, kde připojení není stoprocentní.

Ušetřete na jízdenkách do zahraničí

Jízdenky jsem kupoval přes internet, je to nejpohodlnější. Leo express (černý vláček) z Prahy do Olomouce nás stál 199 Kč, České dráhy (modrý vláček) z Olomouce do Bratislavy 186 Kč a zpáteční cesta RegioJetem (žlutý vláček) z Bratislavy do Prahy 344 Kč. A pozor, i když děti do 6let jízdenku neplatí (a to ve všech vlacích i na Slovensku), rezervovanou ji i tak mít musí. A pokud cestujete do zahraničí, řešte jízdenky alespoň pět dní předem. Můžete pak využít tarifu „Včasná Evropa“ ve které je jízdenka výrazně levnější.

V Rači, v ****

V celku bez komplikací jsme se tedy dostali do Bratislavy. My ale chtěli do Rače. To byla kdysi vesnice za Bratislavou, nyní okrajová část Bratislavy. A ne nadarmo Bratislavani říkají: „V Rači, v pi**“. No prostě… je to daleko. Z hlavního nádraží se dá jet tramvají s jedním přestupem, cca 45 minut. Kdysi mi to kdosi poradil. Od té doby tak cestuji. V Rači jsme byli za hodinu – já ještě celý spokojený, jak to dneska dobře klaplo.  A už brzy se dozvíte, proč pro zjišťování dopravních spojení v Bratislavě doporučuji aplikaci imhd.sk.

V Rači, v pohodě? 

Druhý den jsme jeli na výlet na Sandberg. To je paleontologická lokalita kousek od Devínskej novej vsi. Měli jsme sebou i lopatku na kopání. Pravda, mohlo mě napadnout, že v přírodní rezervaci se kopat nemůže. Ale aspoň jsem to zkusil. Co jsem ale věděl, že se tam dá dojet vlakem. Jako první mě napadlo hlavní nádraží. Pak jsem si uvědomil, že při včerejší hodinové vyjížďce do Rači jsme po cestě viděli i spoustu jiných nádraží. V tom mi to došlo! Vytáhnu mobil, otevřu IDOS a ťukám: „Bratislava – Rača“, chvíle napětí. Výsledek? Z hlavního nádraží na Raču – devět minut! Uuaa…

Rozhodnutí se stává zvykem

Zvyky se tvoří z naší lenosti. Mozek hledá cesty, jak si ušetřit námahu. Někdy to může být skvěle funkční (nemusíme každé ráno přemýšlet, že si máme jít vyčistit zuby). Ale někdy vás to stojí hodinu života kodrcáním tramvají, místo fantastické vyjížďky vlakem (dvoupatrovým a – červeným!!!).

Co z toho plyne? Zvyk není osud. Někdy stačí si uvědomit, kolik věcí děláme jen proto, že se nám staly rutinou. Je pohodlné být robotem.  A ohromující si to uvědomit a dělat jinak.

Tak do toho..

Neobvyklé cestování a super zážitky Vám přeje,

Matúš Šucha