Sledujte náš výzkum

Univerzita Palackého realizuje v současnosti výzkum, který se zabývá volbou dopravního módu, dominantností automobilové
dopravy v naši společnosti a možnostmi, jak pozitivně ovlivnit volbu alternativních dopravních
módů – tj. chůze, jízdy na kole nebo využívání hromadné dopravy.

Výsledky výzkumu 2017

V dnešním světě od nás společnost očekává, že budeme jezdit autem. Dělali to naši rodiče a děláme to i my. Jakmile vyrosteme a dosáhneme věku, kdy můžeme získat řidičský průkaz, obvykle tak učiníme. A pak už si jen zbývá opatřit auto. Když si hledáme práci, jedním z běžných požadavků je řidičské oprávnění. Alespoň tak tomu bylo v posledních desetiletích. Tento trend se možná začíná pomalu měnit. Dalším faktorem, který přispívá k využívání automobilů, jsou urbanistická a infrastrukturní řešení měst, jež jsou silně orientována na automobilovou dopravu a méně již na další způsoby dopravy. I pokud se mladí lidé rozhodnou, že nebudou užívat (a vlastnit) automobil, obvykle tak stejně učiní, jakmile začnou vést rodinný život – často poté, co se jim narodí děti.

Svět, ve kterém žijeme, nám jako by od samého začátku říkal, že jezdit autem je normální, že je to věc první volby. O jiných možnostech uvažujeme jen tehdy, pokud se vyskytne nějaká mimořádná situace (nejsou peníze, na autě je technická závada, požili jsme alkohol apod.). Dá se říci, že jsme si na ježdění autem vytvořili návyk. Nepřemýšlíme o našich rozhodnutích a jejich důsledcích, nepřemýšlíme nebo neuvažujeme o tom, jaký způsob dopravy si zvolíme, ale více méně “instinktivně” použijeme automobil. Jak dobře víme z našich znalostí psychologie, docílit změnu návykové chování je dosti komplikované. Často je iracionální a někdy je založeno na předsudcích. Jedním z problémů při změně návykového chování je tzv. “problém výchozího bodu” nebo “nekonečný kruh”. Jde o to, že člověk potřebuje pozitivní zkušenost, musí něco zažít, aby si osvojil určité chování nebo dospěl k nějaké změně. Potřebujeme vidět a cítit, že takové chování je správné a příjemné. Takovou zkušenost však učiníme pouze v případě, že si nějaké chování osvojíme nebo jej změníme. Takže, jak vidíme, potřebujeme nějaký výchozí bod.  Naše dosavadní chování takové východisko nicméně neposkytuje. Je to tedy začarovaný kruh. V rámci této studie se snažíme najít způsob, jak tento začarovaný kruh přetnout.

Co jsme se snažili zjistit?

Jestli reálná zkušenost lidí s neužíváním automobilu po dobu jednoho měsíce ovlivní jejich chování po skončení experimentu takovým způsobem, že budou častěji využívat jiné způsoby dopravy než automobil.

Co jsme zjistili?

  • Z výsledků vyplývá, že nepoužívání auta po dobu jednoho měsíce bylo pro rodiny inspirující zkušeností, která je v některých případech „přiměla k zamyšlení“ nad možnostmi jiných způsobů dopravy.
  • V tomto ohledu lze výsledek považovat za první krok na cestě k rozetnutí „začarovaného kruhu“ návyku jezdit autem.
  • Posun směrem k využívání veřejné dopravy ALE nikoli směrem k chození pěšky nebo ježdění na kole lze pravděpodobně vysvětlit podmínkami zimního období a vysokou mírou uváděného chození pěšky, která již byla uváděna před experimentem.

Informace od účastníků výzkumu z rozhovorů v době před „měsícem bez auta“:

Většina rodin uvedla, že automobil užívají k těmto účelům:

  • nakupování
  • vození dětí do/ze školy
  • volnočasové aktivity a výlety

Důvody k využívání automobilu:

  • pohodlí
  • rychlost
  • úspora času
  • flexibilita
  • finanční prostředky (obvykle v případě větších rodin)

Informace od účastníků výzkumu z rozhovorů v době po „měsíci bez auta“:

Po měsíci bez auta uvedly pouze tři rodiny, že:

Nepociťovaly “žádný velký rozdíl” v porovnání s jejich životem s autem, přičemž dodávaly, že “jen musely více plánovat” (jednalo se o rodiny, které žijí ve městě).

Plánování se na druhou stranu ukázalo jako obtížné pro dalších sedm rodin, které popsaly svůj měsíc bez auta jako “náročný”.

Na otázku týkající se změn v každodenním životě odpovědělo šest rodin v tom smyslu, že musely “víc plánovat dopředu”, což pravděpodobně obnášelo větší spolupráci na koordinaci různých aktivit.

Další čtyři rodiny se více zaměřily na změny ve svých běžných cestách.

(např. návštěva rodiny vlakem, volba sauny blíže místa bydliště, využívání veřejné dopravy, dřívější odchod z domova apod.).

Polovina rodin uvedla, že se nemusela vzdát žádných svých předchozích aktivit; zbylé uvedly, že upustily od některých jednorázových cest.

Rodiny si našly způsob, jak podniknout to, co chtěly:

  • bližší lyžařský areál
  • svézt se s přáteli na akce svých dětí
  • dvě rodiny uvítaly, že jejich děti začaly samy využívat hromadnou dopravu
  • dvě rodiny si koupily měsíční jízdenku na hromadnou dopravu a dvě další uvažovaly o tom, že si takovou jízdenku pořídí na další měsíc
  • tři rodiny také objevily pozitivní aspekty cestování vlakem s dětmi („když je třeba, můžete si s nimi hrát”)

Rodiny celkově popisovaly svou zkušenost jako něco „zajímavého“, „něco, co stálo za vyzkoušení“, „zvládnutelného“ a „pozitivního“.

Zkušenosti:

  • negativní zkušenosti s veřejnou dopravou („autem by to bývalo lepší/pohodlnější“)
  • není třeba jezdit všude autem
  • možnost zpomalit a stejně toho hodně zvládnout
  • dvě z matek uvedly zjevný úbytek na váze

 „Během prvního týdne jsem už toho málem chtěla nechat. Po 14 dnech jsme si našli alternativní způsoby dopravy, hlavně pokud šlo o rozvoz dětí do kroužků. Víc jsme využívali přátele. A myslím, že nakonec to pro nás byla pozitivní zkušenost.”

V reakci na otázku, zda by chtěly pokračovat v „životě bez auta“:

  • šest rodin připustilo, že „asi ne“
  • čtyři další byly na vážkách a připustily, že na některé jízdy by pravděpodobně zase využívaly automobil (většinou „větší nákupy“, „návštěva rodiny“, a „delší cesty s dětmi“).
  • dvě rodiny uvažovaly o tom, že „jakmile jim stávající auto vypoví službu, další si už kupovat nebudou“

Vybrané citace účastníků výzkumu:

  • “Třeba jsme zjistili, jak funguje MHD v Olomouci. Že všechno jede přes centrum. Takže když jsme jeli do centra, nikdy nebyl problém. Oba pracujeme v centru, takže to byly bezproblémové cesty do práce a zpět. Ale třeba ten aquapark překvapil, že ujdete v Olomouci dva kilometry rychleji pěšky než za pomoci MHDčka. A pak jsem objevil novou autobusovou linku, ale to je takový detail.“
  • “Tady ta poslední otázka se mi líbí. To jsou ty momenty, jak jsem jel na kole parkem a byl krásný podzim, napadané listí, což bych v autě takhle nevnímal, tu atmosféru.”
  • “Vůbec jsem neměla představu o tom, kolik mi zabere času jít z domu na nádraží. Takže první den jsem běžela celou cestu, protože jsem se bála, že mi ujede vlak. Taky se mi stalo, že mi odmítli vzít psa do autobusu, protože neměl náhubek, ale nakonec se mi to podařilo ukecat. A to tahání všech věcí, které jsem hodila do auta a jela jsem. Bylo to dost náročný, hlavně ten začátek, ale pak už jsme si nějak zvykli.”
  • “Ani předtím jsem nebyl závislý na autu, jezdil jsem tak dva dny v týdnu. Ale pak si člověk relativně rychle zvykne to auto nepotřebovat. Ale musí být dobrá dostupnost veřejnou dopravou.”
  • “Ale pak člověk zjistí, že to auto fakt nepotřebuje. Člověk ho potřeboval, protože si neuměl představit, jak by to udělal jinak. ”
  • “Za ten měsíc se mi podařilo zbortit tu statusovou záležitost auta, která je. Člověk prostě musí mít auto, aby měl před lidmi nějakou společenskou pozici. To se mi podařilo nějako odrovnat, že to vlastně nepotřebuji, tím pádem nad tím autem nepřemýšlím. A jinak jsem si všiml, že jsme neměli auto do mých 16, 17 let. A že jsem nikdy do té doby nepociťoval potřebu auta.”
  • “Celkově? Tak mělo to vývoj, během toho měsíce to mělo rozhodně vývoj. Ze začátku jsem nebyla úplně tak nadšená, jako bylo to pro mě velice náročný…..Dokonce jsem zvažovala, že z toho vystoupím…”„Já jsem díky tomu zorganizoval jednu paní, kterou ani moc neznám, ale jezdí do stejného kroužku, tak jsem kluka nechal jezdit s nima. Takže jsme se ani zase tak extra neznali.“
  • z týdne s autem: “Jenom když jsme to pak viděli na těch mapách, to bylo zajímavý, vidět, kolik jsme strávili v autě, kolik jsme ujeli. Jo, mě překvapilo, na jak málo kilometrů, kolik času jsme v tom autě strávili. Že vlastně ujedeme osm kilometrů a jsme v tom tři čtvrtě hodiny a to jenom z toho důvodu, že jedeme desítkou v koloně, třeba ráno, když jsme se vezli všichni čtyři, když jsme se rozváželi po městě, tak opravdu někdy ta časová úspora není, já jsem to zapsala i do toho deníku. Někdy zase je, no.” Plus navíc jedna výhoda: „Můžeme si dát k obědu alkoholické pivo.“
  • „Tak já si vážím toho času, co jsme si užili jenom, že jsme šli na hloupou procházku třeba u nás, na kterou jsme dřív chodívali celkem často. … Ale jinak jsem si užívala, že jsme byli třeba celý víkend doma. Že jsme vzali gumáky a šli se projít na pole. Jak jsou ty děti starší, tak se nabalují aktivity a je to horší.”
  • “Jsou případy, kdy jsme si uvědomili, že to auto ,,nadpoužíváme“. Že by šlo používat MHD místo auta. Ale některý dny jsme si uvědomili, že to bez auta nejde. A chtěla jsem dodat, že jsem si všimla, že za ten měsíc bez auta jsem zhubla.”

 

 

Zde naleznete ke stažení prezentaci výsledků výzkumu (v anglickém jazyce), jak byly podány na konferenci v kanadském Vancouveru na jaře roku 2018:

 PREZENTACE

 

 

Sledujte náš výzkum

V našem výzkumu sledujeme, jaké faktory ovlivňují volbu dopravního módu, dopravní zvyky a život občanů Olomouce a blízkého okolí. Proč se někdy rozhodneme jet na kole a někdy autem? Jak můžeme podpořit více udržitelné módy dopravy jako je chůze, jízda na kole nebo hromadná doprava? Proč nás zvyk používat auto i na krátké vzdálenosti činí nesvobodnými?

Na tyto, ale i další otázky naleznete odpovědi ve výsledcích našeho výzkumu, který probíhá od roku 2017 do současnosti.