Univerzita Palackého realizuje v současnosti výzkum, který se zabývá volbou dopravního módu, dominantností automobilové
dopravy v naši společnosti a možnostmi, jak pozitivně ovlivnit volbu alternativních dopravních
módů – tj. chůze, jízdy na kole nebo využívání hromadné dopravy.
Jak by Vám změnila měsíční zkušenost života bez auta budoucí volbu dopravního prostředku? Odpovědí a mnohým dalším se zabýval výzkumný tým Matúš Šucha, Lucie Viktorová a Ralfa Risser, kteří zrealizovali roční výzkum s názvem Život bez auta. V tomto století většina lidí volí jako primární dopravní prostředek auto. Proč tomu tak je? Na to se výzkumníci pokusili odpovědět v teoretické části výzkumu, kde zkoumali, jakým způsobem lidé činí rozhodnutí a co by se muselo změnit, aby příště zvolili jinak. V praktické části výzkumu byl zrealizován experiment s rodinami, které měly po dobu jednoho měsíce omezit na minimum používání auta. Dále se zkoumalo, jak měsíční zkušenost života bez auta ovlivní budoucí volby v oblasti dopravních prostředků.
Jak už jsme zmínili, v dnešní době auto patří mezi nejoblíbenější dopravní prostředky a často bývá první volbou, i když máme k dispozici jiné dopravní prostředky jako autobus, tramvaj či vlak. Výzkumníci vycházeli z interpersonální teorie vzniku volby, která uvádí čtyři faktory, jež nejvíce ovlivní konečné rozhodnutí: zvyk, dostupnost, sociální vliv a usnadnění. Auto se stává první volbou, především ze dvou důvodů: je prostředkem socializace a úzce souvisí se sociálním statusem člověka. Za povšimnutí stojí, že městská architektura a infrastruktura jsou uzpůsobené především pro auta, proto je mnohdy náročnější zvolit jinou variantu, například kolo. Navíc, ostatní dopravní prostředky nejsou tak atraktivní a pohodlné.
V praktické části výzkumu se výzkumníci zaměřili na zvyk (první bod interpersonální teorie) a předpokládali, že když budou mít rodiny měsíční zkušenost života bez auta, může je to ovlivnit v budoucí volbě dopravního prostředku. V reálném životě chybí zkušenost pozitivního zážitku s jiným dopravním prostředkem a často máme pocit časového nedostatku k prolomení každodenní rutiny. Byl použit experimentální výzkumný design in group, který měl tři části: pretest, posttest a za tři měsíce follow up. Dále dotazník WHO: Quality of life questionnaire (WHOQOL-100), který zkoumá atraktivnost a frekvenci použití různých dopravních prostředků. Součástí výzkumu bylo interview s každým účastníkem. Mimo jiné si všichni účastníci psali cestovní deník a zálohovali záznamy o svém pohybu v Google Maps či Excelu. Do výzkumu se dobrovolně přihlásilo deset rodin žijících v Olomouci, nebo v padesátikilometrové vzdálenosti od ní. Rodiny používaly auto nejméně čtyřikrát týdně a žily v různých částech Olomouckého kraje. Složení rodin bylo následující: šest rodin mělo čtyři členy, dvě rodiny měly tři členy a nakonec dvě rodiny měly dva členy.
U rodin, kde byl jen jeden rodič, byl pozorován největší pokles v užívání auta. Další pokles v užití auta byl u rodin s dvěma dětmi do deseti let, kdy byla auta před výzkumem používána pětkrát až sedmkrát do týdne. V ostatních rodinách byly výsledky používání auta smíšené, buď jen jeden z partnerů snížil používání auta, nebo se navrátili k předchozímu používání z různých důvodů (počasí, pohodlí, čas). Zjistilo se, že omezení používání auta nemělo vliv na počet výletů a akcí, který se nesnížil u žádné z rodin. Rodiny však musely daleko pečlivěji plánovat čas. Během měsíce účastníci nasbírali spoustu pozitivních i negativních zkušeností. Negativní zkušenosti s veřejnou dopravou se týkaly hlavně vlaků a autobusů, kdy rodiny zažily zpoždění, menší pohodlí, mnoho cestujících ve vlaku a vysoké náklady v případě, že cestuje celá rodina. Jako pozitivní zkušenosti participanti uvádějí, že se mohli plně během cesty věnovat dětem a naučili je používat veřejné dopravní prostředky, koupit si jízdenku a cvaknout ji. Nemuseli hledat parkovací místo a platit parkovní lístek. Týdenní používání automobilů se významně snížilo tři měsíce po experimentu oproti počáteční hodnotě před pokusem a použití veřejných dopravních prostředků bylo vyšší než na začátku experimentu. Využití ostatních dopravních prostředků může souviset se změnou zvyku, nikoliv postoje. Jelikož postoje týkající se užívání automobilu se ve třech výzkumných obdobích podle dotazníku WHO nezměnily. Užívání auta je hodnoceno jako příjemné, pohodlné, i když finančně náročné. Postoj se také nezměnil v hodnocení cyklistiky a chůze, co do finanční a časové náročnosti a komfortu. Výsledky výzkumu byly srovnány s výsledky výzkumného týmu Burwitze, Kocha, Krämer-Badoniho a zjistilo se, že rodiny spíše reorganizují své činnosti a vybírají jiné způsoby dopravy, než aby vynechaly každodenní rutinu. V obou studiích uváděli, že potřebují více času na plánování. Jen několik málo rodin uvažovalo, že by se auta zřekly úplně.
Výsledky výzkumu uvádějí významné snížení používání automobilu do tří měsíců od experimentu. Údaje naznačují, že skutečné chování účastníků nemá tolik společného s jejich postojem, ale spíše se zvykem a vůlí ho změnit. Z interpersonální teorie bylo potvrzeno, že nejvýznamnějšími faktory ovlivňující volbu jsou zvyk a vůle. Naproti tomu vliv postojů a sociálních faktorů nebyl potvrzen. Nicméně, na základě teorie sociální psychologie, můžeme předpokládat, že změna postojů bude následovat až po změně v návycích a chování, tudíž po delším časovém období. Výzkum potvrdil, že reorganizace našeho zvyku, může mít vliv na budoucí volbu dopravního prostředku. Změna je život, proto se nebojme ve svém životě narušit naše zvyky. Pokud ještě nemáte novoroční předsevzetí, můžete zkusit to naše a začít žit život bez auta.
Bc. Dagmar Stromšíková