Blog

Plán na víkend zněl: návštěva známých na jejich chalupě v malinkaté vesničce na pomezí Orlických hor a Jeseníků. Jeli jsme všichni, takže celkem 2 dospělí a 3 děti. Dceru jsme ještě vyzvedávali na závodech ve vesnici asi 15 kilometrů od Hradce Králové. Jak pojedeme na výlet – vlakem, autem? Jedeme všichni, takže rozhodnutí je kolektivní. Musíme se všichni domluvit spolu.

V zásadě se na místo určení dalo dojet docela dobře kombinací vlaku a autobusu (3 – 4 přestupy), a pak tak 1 km pěšky. Hlavní argument pro auto byl, že bychom měli sebou přivést jídlo a povlečení, a že to nepotáhneme vlakem. Stran času, jízda autem z Prahy cca 2, 5 hodiny, hromadnou dopravou cca 4 hodiny. Nutno říct, že stran vlaku velké omezení bylo v tom, že jede jenom 2x denně. Další možnost byla dojet opodál (cca 15 km) a požádat známé o odvoz. Nebyl jsem si ale tou variantou jistý: je férové zvolit (z mého pohledu) příjemnější cestu hromadnou dopravou a pak ostatní obtěžovat odvozem? Konečný verdikt zněl: jedeme autem.

A tak to byl můj víkend s autem. Co mi dal? Z Prahy jsme jeli v pátek odpoledne (vlakem bychom museli kolem osmé ráno), tak jsem měl ještě dopoledne spoustu času na všechno možné. Cesta byla kratší, v Hradci Králové jsem nemusel komplikovaně vymýšlet vyzvednutí dcery, prostě jsme tam zajeli autem. V neděli jsme ještě stihli výlet a do Prahy odjeli odpoledne, kolem páté jsme byli doma.

Co mi víkend s autem vzal? Asi hlavně zážitek, klid a pohodu. Když jedeme hromadní dopravou, tak výlet je velký projekt od začátku do konce. Nejdřív zjistit jak, pak vše naplánovat, pořídit jízdenky, nastudovat přestupy, hledat zastávky v neznámých vískách. Když jedeme autem tak je to spíš o tom se někde dostat, pak jsme tam, užít si to kde jsme, a pak se zase rychle dostat zpět.

Cestování s dětmi je kapitola sama o sobě. Když jedeme autem, tak se v autě většinou nudí a neustávají otázky typu: „Kdy už tam budem?“. Pak jsme na místě, většinou atrakci zhodnotí jako méně zajímavou než si mysleli, a za chvíli vyrážíme zpět. Akce trvá 2 hodiny a pak vymýšlíme co ještě podniknout, do večera daleko. Když ale jedeme hromadnou dopravou, tak cesta je (částečně) i cíl. Jdeme pěšky, čekáme na spoj: spousta času na povídání, klid, zpomalení. Dalo by se říct, že cestováním takto „zabijeme“ celý den. Když nad tím ale přemýšlím zpětně, momenty čekání, ztrácení, nacházení, objevování a poklidného lelkování jsou ty nejkrásnější z celého výletu.