Před rokem jsme začínali s projektem Život bez auta. S výzkumem, kdy jsme sledovali nakolik měsíc bez auta u 10 rodin změní následně jejich zvyklosti při volbě dopravního prostředku (výsledky budeme mít brzo…:-). Já jsem začínal svůj život bez auta. Nutno říct, že jsem to nepovažoval za velkou komplikaci, protože jsem auto nikdy nepoužíval často. Co jsem po roku zjistil?
Zjistil jsem, že nejde o to nepoužívat auto vůbec. Být hrdina, být jiný, jít proti proudu. Ale že to důležité je mít možnost volby. Je to podobně jako s čokoládou. Jenom proto, že si jich můžu koupit kolik chci, tak jich nesním 10 za večer. Zároveň ale rád si dám kousek (nebo celou) když mám chuť. A vím, že se nemusím omezovat, protože to mám pod kontrolou. S autem je podobně – jenom proto, že mám auto, nemusím všechny cesty podnikat autem. Abych ale byl svobodný a doopravdy měl možnosti volby, musím si tyto volby uvědomovat. Pokud je mé chování zvykové, automatické, sám se o své volby připravuji.
Za uplynulý rok jsem několikrát auto využil (manželka má auto): když jsme jeli se všemi dětmi na lyže (děti na horách trvali a opravu se mi nechtělo vše táhnout vlakem), když jsme všichni jeli na výlet do Horního Benešova, když dcera zapomněla v kině telefon a já se pro něj vracel večer přes celou Prahu a opravdu ale opravdu se mi nechtělo, když jsme jeli na chalupu do vesnice kde opravu přes víkend žádná veřejná doprava nejezdí (nezmiňuji tunu věcí, kterou tam vezeme).
Můj rok (skoro) bez auta mi dal to, že jsem se naučil vidět a svobodně volit mezi možnostmi. V naprosté většině volím cesty bez auta (zejména po městě, když jedu sám nebo ve dvou, tam kde jede hromadná doprava, zejména vlak), ale někdy, někdy rád a bez výčitek jedu autem. Ono nakonec asi nejde o to žít bez auta, ale žít tak, abychom si uvědomovali naše volby a byli s nimi spokojeni.