Přemýšlíte nad životem bez auta? Přečtěte si řadu výhod, některé nevýhody a seznamte se s možnostmi dopravy bez auta.
A jak se tedy dopravovat, když nebudete mít auto? Možností je mnoho:
Chození pěšky je nejvhodnější pro kratší přesuny v oblastech s dobrou infrastrukturou pro chodce. Fungovat může také v případě o něco delších cest – několik kilometrů najednou – pokud jste na tom fyzicky dobře a máte času nazbyt.
Ježdění na kole nebo na koloběžce je optimální pro krátké až středně dlouhé cesty – řekněme do 25 km – v oblastech, které jsou k cyklistice vhodné, tzn. existují zde stezky pro cyklisty či chodce, silnice jsou opatřeny vyhrazenými pruhy pro cyklisty, silnice mají širokou krajnici a nejsou příliš frekventované.
V některých oblastech se lze přesouvat z místa na místo pomocí jiného typu kol: inline bruslí. Z hlediska nákladů, rychlosti a praktičnosti je inline bruslení něco mezi chozením pěšky a cyklistikou.
Jízda na bruslích přichází v úvahu v podstatě všude tam, kde jízda na kole. Hodí se na přesuny na vzdálenosti do cca 15 km všude tam, kde je dobrý povrch a vlídné počasí.
V mnohých městech se lze snadno pohybovat i bez auta. Pomocí autobusů, podzemní dráhy nebo příměstských vlaků se lze dostat téměř kamkoli. Taková možnost však není k dispozici všude a ne vždy je stejně výhodná jako jízda autem. Veřejná doprava je skvělou alternativou, pokud zrovna žijete ve městě s dobrým systémem městské hromadné dopravy. Obzvláště vhodný je tento způsob k dojíždění, neboť mnohé městské aglomerace mají zvláštní vlakové a autobusové spoje během ranní a večerní špičky. Avšak obyvatelé měst se ani u hromadné dopravy nemohou spolehnout, že je vždy zaveze tam, kam potřebují. Pokud například často navštěvujete přátele, kteří bydlí na předměstí, může se stát, že se tam vlakem ani autobusem nedostanete.
I pokud se do některých míst bez auta nedostanete, neznamená to nutně, že musíte jet svým autem. Pokud nejste majitelem auta, můžete se často svézt s přáteli nebo kolegy, kteří auto mají.
Taxíky jsou další možností řešení pro obyvatele měst, kteří potřebují jezdit na předměstí a zpět. Také jsou praktické v pozdějších nočních hodinách (zvláště, když má člověk “upito”). Zavolat si auto je bezpečnější, než jít pěšky domů ve dvě v noci, a taky je to příjemnější, než muset stíhat poslední spoj. Kvůli ceně však má smysl tyto služby využívat spíše příležitostně. Zajet jednou týdně na nákupy taxíkem je pravděpodobně levnější než vlastnit auto, ale dopravovat se takto každý den do práce by vám pěkně provětralo peněženku.
Sdílení aut („carsharing“) a jejich pronájem může být dobrou alternativou, pokud žijete ve městě, kde jsou takové služby k dispozici, a pokud auto potřebujete pouze příležitostně. Taková řešení fungují dobře v případech, kdy máte cestu naplánovanou s předstihem, např. jste-li objednáni k lékaři, takže si auto můžete předem zamluvit. Tyto služby také přijdou vhod, pokud s sebou máte hodně věcí. Z hlediska každodenního používání jsou však přeci jen příliš drahé.